Labradorky Verona, Brenda a Sára

Někdy se stane, že svému psu nebo i psu, kterého dobře neznáte, špatně rozumíte. Ne všechny psí signály mají jednoznačně určený význam.

Někdy psi (stejně jako lidé) vydávají protikladné signály. Rozpory v řeči těla, zrakovém kontaktu, hlasovém projevu, čichu a úmyslu budou existovat vždycky - jak u lidí tak i u psů.

U člověka je úsměv znánkou přátelství a spokojenosti, stejné jednání u psa - stažení koutků dozadu a odhalení zubů - může být výrazem agrese.

Někteří psi (např. dalmatinové), se však při zdravení nebo podrobení usmívají. Nechceme tím říct, že byste se na svého psa neměli usmívat: psi se naučí rozeznávat lidské signály, i když se od těch jejich liší. Cizí pes si je může vykládat po svém - v takovém případě bude prozíravější nechat si úsměv na dobu, kdy vás pes lépe pozná.

Zdrojem dalšího možného nedorozumění mezi psy a lidmi je gestikulace a držení těla. Lidé při hovoru obvykle gestikulují, ale rychlé pohyby rukou mohou psy znervóznit, protože nechápou jejich význam.

Lidé při vzájemném setkávání a zdravení k sobě i ke psům přistupují zpříma, ale psi to nemusí vždy ocenit, protože dávají přednost obezřetmějšímu přístupu: dokud si nejsou jistí reakcí cizího psa nebo člověka, chovají se opatrně.

Pozorujte svého psa a všímejte si, jak se projevuje, dříve než se začne chovat vzrušeně, ustrašeně, hravě nebo útočně. Naučíte se tak předvídat jeho náhlé změny chování a udržíte ho pod kontrolou, i když se rozruší.

Pachy, očichávání okolí
Pach je významným komunikačním kanálem. Každý pes má svůj vlastní pach, který vylučuje z paranálních žláz, dvou málých váčků umístěných v řitních svalech. Pach se uvolňuje při každém močení, vyprazdňování nebo zavrtění ocasu. Podle pachu pozná druhý pes stáří, pohlaví a postavení původce.

Sebevědomí psi nosí ocas vysoko zdvižený a uvolňují co nejvíce pachu.
Nervózní nebo poddajní psi často nosí ocas mezi nohama, aby vydávali méně pachu a upoutali na sebe méně pozornosti.
Právě tento pach je důvodem, proč pes při pobytu venku tráví tolik času močením a očicháváním.
Pachovým značkováním psi na procházkách označují svá teritoria, očichávají každý strom, sloup a plot a hledají pachové značky jiných psů. Jakmile je najdou, vymočí se na ni a přidají tím vlastní pach, aby ji překryli a přidali k ní "značku" vlastní.
Právě proto psi neudělají jednu velkou louži, ale nechají si v zásobě trošku moči pro případ, že by chtěli zanechat svůj podpis na dalším místě.
Ne každý pes, který venku značkuje, si chce vymezit území nebo dát najevo svou nadřazenost. Mnozí to dělají jen proto, aby získali a zanechali informaci.
Čich jim prozradí, kdo byl na místě před nimi a jejich vlastní značka bude zprávou pro ty, sem příjdou později.

Většina majitelů psů ví, že jejich psi dokáží vydávat různé zvuky: kňučení, štěkání, náříkání a vytí. Přestože se nám někdy zdá, že se psi pokoušejí mluvit, nesnaží se svými zvukovými projevy napodobit naši řeč.Váš pes ví, že svými hlasovými projevy bezpečně upoutá vaši pozornost, proto se bude snažit chovat hlučně, abyste se na něj podívali a naslouchali mu.

Psi někdy vydávají zvuky proto, aby manipulovali s jinými psy. Jestliže jsou v domáctnosti dva psi a jeden z nich právě podřimuje na pohovce, druhý někdy chytře používá řeč těla a zvukové projevy, aby ho přesvědčil ke hře. Jakmile se první pes zvedne z pohovky, druhý na ni vyskočí a obsadí nejlepší místo. Psi často štěkají, aby vyrušili protivníka nebo kňučí, aby druhý pes polevil v ostražitosti.
Vrčení, štěkání a kňučení může mít v různých situacích různý význam.

Štěkot zaručeně upoutá pozornost a může také naznačovat obavy, spokojenost, neklid nebo překvapení.Obecně se dá říct, že čím rychleji a hlasitěji pes štěká, tím více je rozrušený nebo rozčilený. Vrčení může být hluboké a výhružné, ale někdy může připomínat spíš spokojené předení, když pán drbe psa na zádech.

Budete-li svému psu naslouchat, jistě brzy začnete jeho hlasovým projevům rozumět. Jste-li však ve společnosti cizího psa, dejte na své instinkty a nedejte na slova majitele, že znepokojivé zvuky jsou vlastně docela neškodné.

Co říká jeho tělo a tvář
Poddajní psi se stahují, sebevědomí psi se roztahují.

Vystrašený pes se dělá co nejmenší a celý se stáhne do sebe, maličko se zmenší, stáhne ocas, sklopí uši a odvrátí pohled. Někdy se vzdá - převalí se na záda a odkryje břicho. Je-li vyděšený tak, že chce vzí do zaječích, stáhne pysky a posadí se na bobek.

Sebevědomý pes vypadá větší, protože naježí chlupy na hřbetě, zvedne ocas a stojí naprosto vzpřímeně. Udržuje oční kontakt a obvykle má zavřenou tlamu.

Jestliže se naklání vpřed (narozdíl od vztyčeného postoje) a uši míří dopředu, je patrně agresivní a chystá se zaútočit. Agresivní pes někdy také hledí upřeně před sebe, má zavřenou tlamu, vrčí, vrchní pysk ohrnuje nahoru a spodní dolů, aby ukázal zuby.

Dobře naladěný pes vypadá naprosto jinak - vrtí ocasem v neutrální poloze (ocas není toporně vztyčený ani stažený mezi nohama). Často má otevřenou tlamu, uši jsou napůl sklopené nebo zcela uvolněné a v očích nejsou patrny známky zlosti ani zloby.