Jak Brenda aportuje z vody
Naše mladší zvířátko jako by snad ani nebylo labrador. To, co ona dělá, když se jdeme koupat, jsem s Veronkou nikdy nezažila. Ta skočí do vody osmimílovým skokem a je jí úplně jedno, jak dopadne, hlavně že se hroší. Plave jako lachtan a stejným způsobem prožívá plavčení i její druhá dcerka Bella. Brenda je oproti nim k vodičce velmi rezervovaná.
Dělá jim pobřežní hlídku, což v praxi znamená, že běhá kolem vody, maximálně plave nejvýš metr od břehu a dál ani ťuk. Loni v létě nás pěkně vypekla, bylo to v době, kdy čekala Veronka štěnda a chudák se sotva hýbala, nechali jsme ji doma a šli na procházku k rybníčku jenom s Brendou. To jsme ještě žili v domění, že Brenda nakonec do vody chodit bude, stačí ji jen správně motivovat. Vzali jsme úplně nový aportek, do batůžku buřta a šli jsme z naší kouzelnice dělat plavce. Můj synátor jí hodil aport do prostředku rybníčka, tak jak je zvyklý dělat to s Veronou. Ta by se nerozmýšlela ani sekundu, skočila by salto do vody a ten aportik donesla. Ale Brenda dělala jako by se jí to vůbec netýkalo. Úplně nejvíc ji v té chvíli zajímal motýl, který si poletoval nedaleko v trávě. Na zapřísahání, že když donese ten aportek, dostane celý buřt hned na místě a další jako bonus doma, se tvářila, jako bych bývala mluvila k někomu jinému. Náše fungl nová činka si zatím v klidu plula někam do nedohledna. Nechtělo se mi ji tam nechat. Pak si Dominiček přitáhl odněkud vor z palety podložené pet lahvema a nabídl se, že tam dopluje. Jenže neumí ještě tak dobře plavat a já se bála, že se s tím plavidlem někde převrátí a utopí se. Bylo to fakt daleko.
Tak jsem šla já, která do vody neleze pokud nemá 30 stupňů. Br, ta byla na můj vkus ledová! Ale zaťala jsem zuby a pádlovala za aportem. Když jsem byla už dost daleko, naše slečínka si to rozmyslela, skočila do vody a plavala za paničkou. Hupla za mnou na tu paletu, tudíž jsme se okamžitě poroučely ke dnu. Brenda na mě v záchvatu paniky začala lézt, já jsem se úspěšně začala pod její vahou topit, vor plul kamsi za činkou a Dominik běhal na břehu se slzama v očích a křičel: „Maminko, je všechno v pořádku?“ No horor. Potom jakoby nic se naše madam vzpamatovala, ladnými tempy doplavala pro tu činku a přinesla ji na břeh. Já jsem dovláčela vor ven z vody a přemýšlela, jestli Brenda ještě kdy ve svém životě dostane jedinýho buřta. Myslím, že tehdy rybáři, co seděli na protější straně té naší louže měli hluboký kulturní zážitek.
Komentáře
Přehled komentářů
jsem ráda, že ses pobavila. Ti rybáři se tenkrát asi bavili též. Já už tolik ne. Tehdy. Teď, když si na to s odstupem času vzpomenu, tak už je mi to taky k smíchu. Ale v tom oakmžiku, kdy na mě skočila a začaly jsme se obě potápět, myslela jsem, že jí uškrtím. :)
Sranda k popukání
(LenaHa, 28. 6. 2007 1:59)To musel být opravdu pro všechny super zážitek :-)
Věřím tomu,
(Denisa, 19. 4. 2007 16:39)že holky by si s Badínkem taky strašně rády pohrály. To by byla mela. Když jsou dvě, tak to ještě jakžtakž ujde, ale když jsou na zahradě tři ještě s Belčou, vypadá to, jako by se tam prohánělo stádo dostihových koní. Jen se za nima práší.
Dobře to dopadlo
(Zuzka Š., 19. 4. 2007 12:18)Tak to je super zážitek, hlavně, že Brenduška překonala sama sebe. Obě holky jsou nádherné, určitě by Buddynek s nimi chtěl moc kamarádit :-)))
Leni,
(Denisa, 9. 7. 2007 14:28)