Nemohu si odpustit vložit na naše stránky kapitolu z jedné ze svých nejoblíbenějších knížek "Pro život vašeho psa", kterou napsala paní Betsy Sikora Siinová podle vyprávění čtyřnásobného olympijského vítěze ve skocích do vody a velkého milovníka psů Grega Louganise.
Jeho názory jsou tak podobné mým a obzvlášť tato část, že jsem prostě nemohla odolat.
Kdy bývám nevrlý
Existuje mnoho příkladů nezodpovědných majitelů psů a odtud pochází má sbírka případů, kdy bývám opravdu nevrlý - věcí, které lidi dělají svým psům a se svými psy, z nichž se mohu zbláznit.
Pes bez dohledu
Žijete chvíli se psem a jednoho dne si uvědomíte, že jste kvůli němu stále na pozoru. Díváte se na chodník, když s ním jdete na procházku, abyste se ujistili, že v cestě není nic, co by mohlo vašemu společníkovi zranit tlapku. Pozorujete krajinu, abyste viděli, jací psi. Lidé a děti by se mohli přiblížit, sledujete jejich gesta a odhadujete, zda jsou jejich záměry přátelské. Obvykle si ani neuvědomíte, že to všechno děláte. A pak tu a tam spatříte problém. V mém případě jsou tyto potíže obvykle v podobě jiného psa. Domnívám se, že díky tomu, že většina mých psů byla vždy tak velká, vyvolávali u svých menších příbuzných napoleonský komplex a ten zase často vyvolával jejich agresivitu.
Jednoho rána jsem jedl v malé venkovní kavárně, když nějaký chlapík vyšel zpoza rohu se svým psem – byl to čau-čau – a s jedním z těch navíjecích osmimetrových vodítek. Freeway, můj pes – doga, byl na vodítku a seděl mi u nohou. Chlapík, který držel na vodítku čaua, vůbec nedával pozor – mluvil do mobilního telefonu – a jeho pes vyrazil na Freewaye zjevně s agresivními úmysly. Byl připraven zaútočit.
„Hlídejte si svého psa!“ zařval jsem, když jsem vyskočil ze židle. Přítel, s nímž jsem seděl, byl trochu šokován, jak jsem byl drsný. Ale je to hrubost chránit svého psa? Nemyslím si to. Ani jsem o tom neuvažoval. Neznal jsem náturu onoho druhého zvířete. Mohl jsem soudit jen podle jeho agresivního chování a podle nedostatku dohledu a pozornosti jeho pána. Nemohl jsem jen tak sedět a čekat, jak si Freeway sám poradí. Jsme závislí jeden na druhém. A vím, že fakt, že já na svého psa dohlížím, neznamená, že každý bude dohlížet na toho svého.
Volně pobíhající psi
Nejsem velkým přítelem psů volně pobíhajících na veřejnosti. Je to nebezpečné pro psy a nebezpečné to může být i pro lidi, se kterými přijdou do kontaktu – obzvláště když ten kontakt zahrnuje i auto. Volně pobíhající pes je hlavním terčem pro řidiče, který ho nevidí, a výsledek může být tragický. Jestliže je váš pes sražen automobilem, je to ranou nejen pro psa, ale i pro řidiče a spolujezdce. Je hrozné udělat něco takového jen proto, že jste nedávali pozor. Ve hře jsou i další bezpečnostní otázky. Odvázaný pes může být ukraden. V oblasti, kde bydlím, je volný pes kořistí pro kojoty. Máme zde také jestřáby, nebezpečné pro malé psy, kteří se smějí toulat bez dozoru. A volně pobíhající pes může rovněž zplodit neplánovaná štěňata, jež budou potřebovat nový domov, a další taková již nepotřebujeme. Těch jsou plné útulky. A ta je vaší zodpovědností stále vědět, kde je právě váš pes, a zajistit, aby byl všude pod kontrolou.
Opomenutí úklidu výkalů
Když trávíte svůj život s velkou rodinou psů, docela si zvyknete uklízet psí výkaly. Také se záhy dozvíte, jak rychle se nakupí, když je nepoklízíte. Nikdy nepochopím, proč si tolik majitelů psů myslí, že je naprosto v pořádku, aby většina veřejnosti chodila po ulici a potkávala vizitky, které tam zanechali jejich miláčkové. Pro zodpovědné majitele je takový přístup nad jeho chápání, vždyť ví, jak je podobná nedbalost nezdravá, neboť umožňuje šíření chorob. Celá věc se pak stává otázkou vztahů na veřejnosti. Každý majitel, který se vyhýbá povinnosti úklidu, vrhá špatné světlo na zbytek nás, kdo poctivě uklízejí a jsou hrdi na svou zodpovědnost stran psí péče. A tak s sebou noste odpovídající vybavení, kdykoli jste venku se svým psem a vždy buďte dobrým příkladem ostatním.
Cvičení odpovídající věku
Štěňata rostou rychle, ale nemůžeme se nechat mýlit jejich velikostí. Například velký, přátelský labrador během jednoho roku doroste pravděpodobně do své plné velikosti, avšak je stále ještě štěnětem. Pořád má co dohánět v růstu jak fyzickém, tak citovém. Je to růst, který nemůžeme vidět – růst kostí a svalů, zesilování kloubů, což jsou záležitosti kritické pro dlouhodobé zdraví zvířete. Získáte-li psa a doufáte, že ho naučíte běhat s vámi nebo vás doprovázet na kole, pamatujte, že to nemůžete udělat se šestiměsíčním štěnětem. Cvičte své štěně hrou a nechte je v klidu vyrůst. Počkejte, až bude fyzicky dospělé, a pak se pusťte do intenzivnějšího tréninku. Totéž platí o starších psech. Jistě, můžete starého psa přinutit k běhu s vámi, i když trpí artrózou. Dokáže to, protože vás miluje a chce vás potěšit, ale nemusíte být k němu fér. Když pes celé cvičení nevydrží nebo má potíže, bude to cítit jako svou chybu, bude mít pocit, že vás v tom nechal. A tak cvičte své štěně, cvičte staršího psa, ale dělejte to v odpovídající míře, přiměřeně jeho aktuální kondici a chuti cvičit.
Pes na řetězu
Další obecně přijímanou metodou péče o psa, která mi nahání husí kůži, je pohled na zvíře přivázané na řetězu ke stromu, sloupku nebo něčemu podobnému. Teď nemluvím o přechodných situacích, jako když jdete nakupovat nebo děláte něco kolem domu a uvážete psa na chvíli na vodítko (za předpokladu, že je vycvičen, aby to toleroval). Ale pokud zamýšlíte užívat řetěz denně místo plotu, pak byste si neměli psa vůbec pořizovat. Tolik špatných věcí se může přihodit v takové situaci – pes se může vysmeknout z obojku nebo se jím uškrtit, případně se bude „jen“ cítit mizerně a osamoceně, což může vést až k agresivnímu chování.
Psi jako seznamka
To, že máte psa a trávíte s ním čas na veřejnosti, vás řadí do zvláštního klubu. Psi jsou krásným způsobem, jak se setkávat s lidmi, ať už v rámci oficiálních psích klubů a aktivit, či jen tak na ulici. Mnozí lidé snáze kontaktují někoho se psem, protože to dává v oné situaci pocit bezpečí. Ale mohu se zbláznit, když lidé neberou psa jako nádherné zvíře, ale jako magnet na děti nebo na muže. Prosím, neužívejte psa k přivábení romantického partnera. To není účel, proč psy máme, je to urážka užívat je takovým způsobem.
Volně pobíhající děti
Musíte učit děti, jak se mají chovat v přítomnosti psa. Nemohu vystát, když dítě přiběhne s křikem k mému psu a doslova ho buší do hlavy jako projev mazlení. Psi to nenávidí, a my bychom to nenáviděli také. Pro dítě, jež mohlo potkat pár přátelských psů, kteří takové zacházení tolerovali, je přirozené, že předpokládá, že všichni psi jsou takoví, ale oni nejsou. Mnoho dětí na to přijde nepříjemným způsobem – podívejte se ne každoroční počty pokousaných dětí. Je stejně důležité učit děti, jak zacházet se psy, jako učit žít v jejich společnosti psy, kteří budou kolem nich. Znám to, také jsem byl dítětem, jež miluje psy a chce se seznámit s každým, kterého vidí, ale děti musí být vzdělávány. Musíte je naučit zeptat se majitele, jestli mohou psa polaskat. Je nutné, aby věděly, že to někdy nejde. Tyto zásady děti chrání a činí život snazším i pro psy. Dítě, které rozumí tomu, jak zacházet se psy v parku nebo na ulici, se patrně nedostane do statistik pokousaných dětí – a pravděpodobně nedostane do potíží ani psa.
Bezpečné a rozumné seznámení se psem
Stejně jako radím dětem, co mají dělat, když se představují novému psu, i já si nejdříve vyžádám svolení majitele. Pak se přikrčím na úroveň psa a nabídnu mu otevřenou ruku. Pes má na výběr, pozvání akceptovat, nebo ne. Psi většinou vítají přátelský a nedominantní přístup, jejich majitelé také.