Labradorky Verona, Brenda a Sára

K napsání tohoto článku jsem se odhodlávala hodně dlouho, protože vždycky když jsem se v posledním týdnu dívala na fotky štěňátek, bylo mi moc smutno. Člověk s nimi strávil dlouhou dobu, moc mu prckové přirostli k srdci a byl zvyklý, že tu stále běhají kolem, pletou se pod nohama, dožadují se chování v náručí... Teď je tu bez nich najednou nějak prázdno. I když Sára a velké holky jakbysmet se nám to snaží všemožně vynahradit. Snad tuší, že nám hlavně v prvních dnech bylo smutno. Nejvíc Veronka, která odchod štěňátek nějak extrémně neoplakala a vlastně je ani vůbec nehledala, jako by jí matka příroda řekla, že už je čas nechat je vyletět z hnízda a ona se tomu podřídila. Zato se proměnila v tulilku obecnou a mazla domácího, na což u ní nejsme moc zvyklí. Mazel number one vždycky u nás doma byla Bren, Veronka se přišla pomuckat jen ve chvílích, kdy ona sama chtěla, jinak jsme byli bez šance.
Tak tedy takhle jsme si užívali posledních hodin se štěňátky. První odjížděj černý pejsek. Na jeho fotky jsem se ještě pár dní nemohla podívat... Zmenšený počet posádky ještě není tak patrný... Jako druhý se s námi loučil hnědý Bret. A v těsném sledu i žlutá Meginka. Smečka prořídla, ale ještě pořád to byla smečka... V pátek dopoledne jsme vyprovázeli do světa oranžového Hektorka. V tu chvíli nám to začalo docházet naplno. Začalo jich být nějak málo a byl to zvláštní pocit... No a potom nám odputovala sladká Růženka. A navečer modrý Akimek. Poslední dvě štěňátka - červená Sára (paní domácí) a zelený chlapeček. Jeho odchod z domu - v sobotu odpoledne - bohužel nemám vyfocený, protože jsem chytře zapomněla nabít baterku do foťáku. :-( A tohle už jsou fotografie z nových domovů štěňátek. Zatím máme jen obrázky modrého Akimka a žluté Meggie, ale doufáme, že další budou postupně přibývat...

Akimek: Meggie se svým kámošem Engim: V neděli jsme obdrželi také fotečky zeleného pejska, který dostal krásné královské jméno Charlie. Máme z nich velkou radost.