Labradorky Verona, Brenda a Sára

CANISTERAPIE

 

 

Přesný význam slova canisterapie by se dal vyjádřit jako terapie psem. Jedná se o působení psa na člověka prostřednictvím jejich vzájemné interakce. Uplatňuje se hlavně jako podpůrná psychoterapeutická metoda v případech, kdy jiné způsoby terapií selhávají. V některých případech může pes sloužit "pouze" jako prostředek k navázání prvního kontaktu, jindy slouží jako motivační prostředek.

 

 

Rozdělení canisterapie

 

 

· Animal Assisted Activities (AAA)

 

 

AAA - aktivity za asistence zvířat - probíhají v zařízení většinou formou návštěv proškoleného dobrovolníka se speciálně vybraným zvířetem. Účelem AAA je zlepšit úroveň života pacienta či klienta, tedy přinést lidem spokojenost a radost. Nemá naplánovaný určitý léčebný cíl a proto lze výsledky vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí.

 

 

AAA se dělí na pasivní a na interaktivní. Při pasivní AAA přináší kladný účinek pouhá přítomnost zvířete. Většinou to je akvárium s rybičkami nebo klec s ptáčkem. Tato forma zooterapie se začíná rozšiřovat např. v domovech důchodců.

 

 

Při interaktivní AAA dochází ke kontaktu mezi klientem a zvířetem. Tato forma se dále dělí na rezidentní a návštěvní typ.

 

 

Při rezidentním typu je zvíře nastálo v instituci. S tímto jsou v ČR problémy, neboť je tento typ AAA časově náročný pro personál. V zahraničí to je častější a většinou jsou využívány kočky, morčata a králíci. Pes je méně vhodný, protože potřebuje stálého pána a pravidelný režim. V 90. letech byla v Čechách speciálně vycvičena fenka švýcarského ovčáka Carmen, aby pobývala v domově důchodců ve Smrčné nad Sázavou. Fena tam byla pouze půl roku, protože ji obyvatelé překrmovali. Tento projekt prokázal možnost pomoci zvířete v zařízení.

 

 

Návštěvní typ - v tomto případě dochází dobrovolník se svým zvířetem do zařízení. Velmi důležitá je spolupráce s personálem zařízení. Nejčastěji využíván je jako návštěvní zvíře pes. V ČR se můžeme ještě setkat s kočkou. V zahraničí se běžně používají morčata, králíci, ale i lamy, prasata či oslové.

 

 

· Animal Assisted Therapy (AAT)

 

 

AAT - terapie za asistence zvířat - je cíleně řízená intervence. Zvíře je nedílnou součástí procesu. Profesionál v rámci svého zaměstnání řídí tuto terapii, kterou se snaží zlepšit tělesné, sociální, emociální či kognitivní funkce. AAT se může provádět skupinově nebo individuálně. Cíle jsou určeny pro každého pacienta zvlášť a celý postup je přesně zaznamenáván a hodnocen. Výsledky AAT jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné.

 

 

Zvíře může vlastnit terapeut nebo dobrovolník, který se řídí přesně pokyny terapeuta.

 

 

Možnosti využití canisterapie

 

 

Canisterapie se dá využít ve velkém množství zařízení. V České republice se nejčastěji vyskytuje v speciálních školách a školkách a v domovech pro seniory. Zatím se však nikdo neodvážil vstoupit se psem na půdu nemocnice.

 

 

Přítomnost psa pomáhá odbourat stres z nepříjemného prostředí. Kontakt s milým tvorem, který neodmlouvá a vždy Vás ochotně vyslechne dodává pocit jistoty a bezpečí. Hlavní však je, že na mnoha místech chybí pouze samotný kontakt se zvířetem. Právě nemocnice, kde pacienti jsou dlouhou dobu sami a své miláčky museli nechat doma, je tím pravým místem. Mnoho pacientů, jak dětských, tak dospělých, muselo kvůli nemoci opustit své psí kamarády. Přítomnost i cizího pejska jim přinese mnoho radosti a může tak urychlit léčbu.

 

 

Canisterapie na onkologickém oddělení slouží k odstranění stresu z léčby a celkovému odreagování. Ale i pouhá chvilka radosti je jistě důležitá.

 

 

Pes pro canisterapii

 

 

Neexistuje žádná přesná definice canisterapeutického psa. Mělo by jít o psa vyrovnaného, přátelského, neagresivního a ochotného ke kontaktu s lidmi. Samozřejmě by měl být ovladatelný nejen svým majitelem, ale i cizími lidmi. Všechny tyto vlastnosti jsou prověřované během canisterapeutických zkoušek, které musí pes před vykonáváním canisterapie absolvovat.

 

 

Na canisterapii může být využit pes jakéhokoliv plemene i velikosti. Někteří pacienti se mohou bát psů větších plemen, jiní zase upřednostňují dlouhosrsté psy. Hlavní však je, aby canisterapie psa bavila. Pes nesmí být do ničeho nucen a jakmile je unavený, práce by se měla ukončit.

 

 

Mezi veřejností se šíří dva názory na výcvik canisterapeutického psa. Jeden názor je, že by se pes k výkonu měl speciálně cvičit. Nejlépe již od štěněte. Druhá možnost je, že majitel psa chce začít s canisterapií, proto výkon canisterapie uzpůsobí svému psovi. Myslíme si, že ani jedna varianta není špatná, pokud někdo necvičí již malé štěňátko. Práce by ho mohla rychle omrzet.